Jsem „silný ročník 70”, kromě čtyř porodů jsem nikdy nebyla v nemocnici. Ale co čert nechtěl, v děloze mi velmi rychle narostl velký myom a byla nutná operace. Mávnutím proutku jsem se 11. ledna 2023 ocitla s vidinou laparoskopické operace v pohádkovém hradu u Apolináře s výhledem na kočičí rodinku v zahradě. Tak uklidňující! Sestřičky i lékaři byli velmi milí, ochotní, chápaví a vstřícní. A tak to bylo po celou dobu mé hospitalizace. Ve čtvrtek 12. ledna přišel den D a já v elegantních punčoškách a košilce se čtyřlístky byla odvezena „nemocniční limuzínou” historickými prostory k operaci. Zde jsem, omámená kouzelným lektvarem vpichem do žíly, ještě stihla zmapovat, jak všichni kmitají a chystají sál, aby zlikvidovali „draka” z mého břicha… A usnula jsem jak miminko. Ozdobená čtyřmi motýlky na břiše jsem se probudila v „nebi” na JIP. Andělé v sesterském oblečení poletovali od jedné pacientky ke druhé a laskavě se starali. Nevolnost vyřešili dřív, než jsem si ji stihla uvědomit. Neskutečné!

V pátek 13. ledna jsem se vrátila zpět na G4 i s „kabelkou Chanel” (drén vystupující z jednoho zašitého místa) a dostala bezmléčnou dietu jménem BMV. Samý luxus! I zde pokračovala vzorná péče sester. Ráno 14. ledna jsem „kabelku” odevzdala sestřičkám (pro mě jediná bolestivá chvilka), pokorně se vrátila ke své háčkované, vložila do ní propouštěcí zprávu a vyrazila domů. Stále mám pocit, že to byl jen sen. Nikdy nezapomenu na svoji třídenní pohádku se samými kladnými hrdiny, včetně „rytíře” – profesora Máry, který nade mnou od začátku do konce držel ochrannou ruku! Sestrám i lékařům chci velmi poděkovat za profesionální péči a lásku, se kterou svoji práci dělají.

Děkuji VÁM!

Lucie Procházková (Pospíšilová)